Od 17. století se v Indickém oceánu objevovali i Angličané. Indické bohatství samozřejmě lákalo i je. Během své čtvrté expedice narazila Východoindická společnost 19. ledna 1609 na ostrovy, jejichž jména dnes zní Mahé, Ste. Anne, North Island, Silhouette a Praslin. Písemné zmínky o této události zanechali tři mořeplavci, kteří se plavili na lodi Ascension.

John Jourdain tak psal o zelených, zralých kokosových ořechách, ptácích, želvách – ty jeho muži nechtěli jíst – rybách a krokodýlech. Popsal rovněž stromy, které do výšky 20 až 25 m neměly žádné větve, ale měly to nejlepší dřevo, které kdy viděl. Jako první – vedle ostatních členů posádky té stejné lodi – podrobně vylíčil život na centrálních žulových ostrovech Seychel. Námořníci na ostrově zůstali celý týden a byli přesvědčeni, že před nimi ještě nikdo na ostrovy nevstoupil.

V 17. a 18. století se začali o oblast Indického oceánu zajímat i Holanďané a Francouzi. Jejich cílem byly země bohaté na koření: Sumatra, Jáva, Borneo a Moluky v jihovýchodní Asii. Na dlouhé cestě ovšem potřebovali zastávky. Francouzi si tedy vytvořili na jižní špici Madagaskaru první opevněnou osadu: Fort Dauphin. Druhou založili na Île Bourbon: dnešním ostrově La Réunion.

Angličané, Francouzi a Holanďané zavedli čilý obchod mezi Evropou a jihovýchodní Asií. Lodě naložené bohatstvím pravidelně křižovaly Indický oceán. To přitahovalo piráty, kteří opustili ostrovy v Karibiku a působili v lukrativních vodách mezi Afrikou a Asií. Od roku 1685 o nich bylo často slyšet, neboť pro mořeplavce představovali vážnou hrozbu.

K nejznámějším anglickým pirátům patřili Read, Williams, Avery, White, Bowen, Howard a především Captain Kid. Z francouzských lupičů se proslavili hlavně Misson a Le Vasseur (řečený La Buse). Z amerických pirátů stojí za zmínku především North, Tue, Burgess a Horsay. Jejich slavné období však trvalo jen krátce: už za padesát let, kolem roku 1730, o nich nebylo ani zmínky.

Na ostrově Frégate existují důkazy pro pobyt pirátů. Také na Mahé v Grand’Anse byly objeveny náhrobky a jiné trosky, ale ne jejich bohatství. V pověstech, jež se na Seychelách tradují, je ovšem neustále řeč o pokladech, které by údajně měly být ukryty v nejrůznějších zátokách. Také se říká, že bohatství mnoha seychelských rodin spočívá v nálezu truhel plných bohatství, které byly zakopány na jejich pozemku. To všechno jsou však pouhé domněnky a pověsti. Jediný opravdový poklad byl objeven v roce 1911 na ostrově Astove, kde se našlo 700 kusů stříbra.

V roce 1735 se francouzský královský dvůr rozhodl, že z ostrovů La Réunion a Mauricius vytvoří pevnosti, u nichž by se mohly válečné lodě zastavovat na cestách do Indie. Za tímto účelem byl na Mauricius poslán guvernér Mahé Labourdonais. Svou funkci zastával jedenáct let a za tu dobu přivedl La Réunion i Mauricius k velkému rozkvětu.

Bývalý námořní důstojník se ale chtěl dozvědět přesnější informace o ostrovech, které byly na mapě zakresleny severně od Mauricia – nejen ze zvědavosti, ale především ze strategických důvodů. Existovalo totiž nebezpečí útoku Angličanů na francouzské državy v Indii. Ty by Francouzi dovedli ubránit jedině tehdy, kdyby bylo zajištěno zásobování válečných lodí, které zastavovaly na ostrovech La Réunion a Mauricius. Jako zastávka na cestě z Madagaskaru do Indie tak měly sloužit ostrovy severně od Madagaskaru.