Hospodářský a sociální systém, 2. část

Ceny surovin, které Seychelané prodávali na mezinárodním trhu, celosvětově poklesly. Ceny výrobků, které musí ostrované dovážet i dnes, stále stoupaly. Londýn musel Seychely i nadále finančně podporovat. Na ostrovy byli vysláni odborníci z Anglie, aby podpořili seychelské zemědělství a rybářství. Situace se tak již brzy zlepšila.

V roce 1964 financovala Anglie stavbu bytů a domů pro chudé obyvatelstvo. Nová americká satelitní stanice v La Misère přinesla do země spoustu peněz. Hospodářská situace na Seychelách vypadala lépe, ale i nadále byla založena na podpoře zvenčí.

Sociální ráj

Když získaly Seychely roku 1976 nezávislost a socialistická opozice se chopila moci, vyvinul se ostrovní stát v malý socialistický ráj. Přitom ho mohutně podpořil tehdejší Sovětský svaz, ale i socialistická Tanzanie, Čína, Severní Korea, Indie nebo Německá demokratická republika. Mnohé sny, které ztroskotaly ve velkých socialistických státech, tak mohly být naplněny.

Mnohé z toho, o čem snil slušný socialistický osmašedesátník, bylo realizováno – až na svobodu vyjádřit (odlišný) názor, aniž by člověk musel počítat s obrovskými problémy u sebe a všech příbuzných.

Sociální jistota, běžná již od dob kolonialismu, byla zachována a rozvíjena. K tomu se přidal vzrůstající blahobyt a rovnoměrné rozdělování majetku, inspirované socialistickými daňovými zákony.

Licenční systém se staral o to, aby neprivilegované vrstvy – pokud se hlásily ke "správné" straně – mohly vybudovat vlastní podniky a bohatí – pokud se hlásili ke "špatné" straně – ještě více nezbohatli. To vše financovaly státy Východního bloku i USA.

Sponzorující země byly vůči Seychelám velkorysé, jelikož výsledky rozvojových projektů byly na malých ostrovech poměrně rychle vidět. Kromě toho měly Seychely pověst země, kde se peníze připravené na rozvojovou pomoc využijí v plánovaných projektech podstatně efektivněji než v mnoha afrických státech. Příjmy z vlastního hospodářství ovšem hrály ve státní pokladně spíše vedlejší roli.

Pád Východního bloku a následky

Když se počátkem 90. let minulého století zhroutil ve východní Evropě komunistický režim, bylo jasné, že ostrovy přijdou o dosud cennou podporu ve formě poradců a peněz. Hrozilo, že se zhroutí sociální systém, protože příjmy z cestovního ruchu nestoupaly dost rychle.

Nejen z těchto důvodů se France-Albert René (seychelský prezident v letech 1977 - 2004) rozhodl přeměnit socialistický ráj v demokratický režim s více politickými stranami. V roce 1992 se navíc západní, ekonomicky vyspělé státy rozhodly, že rozvojovou pomoc budou poskytovat jen demokratickým zemím s více stranami.

René tak samozřejmě doufal, že bude moci více využít pomoc západních států. Když vytvořil demokratickou ústavu a voliči překvapivě souhlasili se starou vládou, vydaly se ostrovy na cestu za svobodou.

Státní monopoly byly zrušeny. Byly povoleny soukromé lékařské praxe a soukromé školy. Vláda prohlásila, že je připravena vrátit původním vlastníkům většinu majetku zestátněného ve "veřejném zájmu".

Důsledná privatizace vedla k tomu, že se státní podíl snížil z 90% přibližně na 30%. Mnoho podniků sice dlouho spravovali stejní lidé jako dřív, ale pouze ve vlastním zájmu a na vlastní riziko. Mezitím se ukázalo, kteří z těchto "nových podnikatelů" – bývalých vysoce postavených úředníků hlásících se ke správné straně – dovedou uspět v konkurenci bez státní podpory.