Hospodářský a sociální systém, 1. část

Seychelské ostrovy jsou jednou z nejbohatších afrických zemí, pravděpodobně vůbec nejbohatší. Na první pohled to však nepoznáte, neboť na Seychelách žije málo bohatých lidí, kteří by zemi propůjčili lesk. Blahobyt země a jejích obyvatel spočívá v péči o nezaměstnané, staré a nemocné občany, ve státním systému škol a v základním pojištění všech Seychelanů.

Vznik sociálního státu

Seychely měly štěstí, že se o ně dlouho staraly koloniální velmoci a podporovaly je. A a to díky jejich krásné přírodě, příjemnému podnebí a rovněž kvůli strategicky zajímavé poloze.

S ostrovy toho velmoci moc dělat nemohly, ale vzdát se jich také nechtěly. Angličané tam tedy poslali správce a plno peněz, aby nikoho jiného nenapadlo vztyčit na nich vlajku. Tak vznikl sociální stát podle anglického vzoru. Rozdíl byl jen v tom, že se Seychelané nemuseli k blahobytu dopracovat sami.

Již tehdy byla k dispozici bezplatná péče o nemocné i staré lidi a neplacené školy. V době anglické nadvlády bylo seychelské hospodářství založeno na peněžitých příspěvcích a vývozu kopry do Pákistánu. Kromě toho se vyvážel skořicový olej, čaj, mražené ryby a kokosové ořechy.

Před koncem století zažilo souostroví hospodářský rozkvět. Přes Zanzibar bylo umožněno telegrafické spojení s Londýnem, byla zřízena první nemocnice, ve Victorii byla postavena dlouhá hráz a otevřen ĽÉquateur – první hotel na ostrovech.

Kapitán jedné francouzské lodi napsal: "Seychely jsem neviděl patnáct let. Oproti našim francouzským koloniím jsem si ale všiml pozoruhodného pokroku. Pořád krásné město se rozrostlo a příjmy se zdvojnásobily.“

Doba chudoby

V roce 1900 vzrostl počet obyvatel na více než 20 tisíc, což znamenalo, že zemědělství vzkvétá. Zlom však přinesla první světová válka, neboť válčící národy přeměnily své obchodní lodě k vojenským účelům. Tím pádem byly Seychely odříznuty od okolního světa a již nebylo možné vyvážet zboží.

Chudoba se rozšířila a obyvatelé začali krást, aby si zajistili živobytí. Ze 24 000 obyvatel se jich do vězení dostalo 2500! Od roku 1919 se situace uklidňovala, ale s hospodářskou krizí v roce 1929 vypukl opět chaos, jelikož kopru, guano a kokosový olej už nebylo možné prodat. Od roku 1936 byly ceny za kopru lepší a rovněž ostatní produkty šly snáze na odbyt. Seychelanům se opět vedlo lépe.

Když roku 1939 vypukla opět další světová válka, byl veškerý rozkvět pryč. Od roku 1942 byly potraviny na příděl a 900 mladých seychelských zákopníků muselo bojovat v britské armádě na severu Afriky proti Rommelovi.

Peněžitá pomoc z Anglie

Po druhé světové válce jmenovala Velká Británie nového seychelského guvernéra: sira Selwyna Clarkea, který vypracoval desetiletý program na oživení hospodářství. Z Anglie přišly peníze na výstavbu zavlažovacích systémů, podporu rybářství, zalesnění a na stavbu nových bytů. Do roku 1956 přispěl program k určitému pokroku, ale mzdy byly stále nízké.