Vláda guvernéra Queau de Quincy
Guvernér Jean Baptiste Queau de Quincy musel brzy (od 21. září 1793) sloužit ve Francii vyhlášené republice, přestože byl horlivý stoupenec krále. Bylo rozhodnuto, že Seychely se stanou útočištěm korzárů, kteří na příkaz Francie přepadali a okrádali cizí obchodní lodě.

Korzáři, kteří na ostrovech sídlili, dostávali rozkazy od generálního guvernéra z ostrova Mauritius, kde měli 200 lodí. Nejslavnějším byl "Král" korzárů Robert Surcouf, jenž údajně oloupil 43 nepřátelských lodí. Další známá jména byla Lemène, Dutertre, Hodoul, Ripaud a de Montaudevert.

Angličané pochopitelně nemohli tyto útoky dlouho tolerovat a několik let se tak o souostroví zajímali. Teď, když měli velkou část indického bohatství ve svých rukou, bylo nutné zabezpečit cestu do jihovýchodní Asie. 16. května 1794 tedy poprvé na Seychely zaútočili. Na čtyřech válečných lodích kapitána Newcomea bylo 1200 vojáků a 166 děl.

Guvernér Queau de Quincy proti takové převaze nic nezmohl. K dispozici měl pouze několik starých vojáků, několik mladých mužů, kteří se učili střílet, osm děl, 60 zbraní a jen málo střeliva. Hned ráno po útoku Angličanů podepsal kapitulaci. Queau de Quincy byl ovšem výborný diplomat, a proto kapitulační listinu sepsal opravdu výborně.

Vlastnictví francouzských osadníků zůstalo zachováno, stejně jako, francouzská správa. Angličtí vojáci se na ostrovech zdrželi jen krátce a Queau de Quincy vládl ostrovům dál podle svého vlastního uvážení. Oficiálně sice kapituloval, ale neoficiálně umožňoval francouzským korzárům, aby i nadále připlouvali do přístavu.

V letech 1800 – 1810 stoupl počet obyvatel ze 2000 na 4000. Největší a nejdůležitější část obyvatelstva pocházela z Afriky, kde byli naloženi na lodě a na Seychelách prodáni do otroctví. Několik set otroků, kteří byli prodáni na ostrově Mahé, zůstalo na Seychelách. Počet Indů a Madagaskařanů byl mnohem menší než počet Afričanů. Na ostrovy přijely i některé rodiny z Francie, aby zde našly své štěstí.

Roku 1803 dosadil Queau de Quincy do funkce civilního správce, jenž měl k dispozici několik úředníků. Od roku 1807 fungoval civilní soud, který vyřizoval menší spory. Vyslanec na ostrově Praslin zastupoval vládu sídlící na Mahé a bývalý velitel hájil zájmy Seychelanů na Mauritiu. Obchody a výměna peněz mezi Seychelany ještě neexistovala, směna zboží probíhala bezprostředně mezi výrobci a kapitány lodí. Ve městě Victoria byla otevřena kavárna a biliárdový klub.

Konec francouzské nadvlády a období, kdy se Seychel zmocnili Angličané, souvisejí s úspěšným rozvojem hospodářství. Pěstování rýže přinášelo velké zisky a také kukuřice bylo více, než obyvatelé potřebovali. Sklizeň manioků, brambor a kávy byla rovněž dobrá a výnosná. Z domácí produkce pocházel cukr a rum.