Kokosové palmy tak ve vývozu předběhly bavlnu. Daleko za kokosem následovaly rýže, kukuřice, tabák, káva a některé druhy koření. Tyto produkty byly na malých lodích dopravovány do Indie a na ostrov Mauritius.

Oproti minulému desetiletí však byla kolonie ve strašném stavu. Jedinou útěchou, jak se v roce 1846 vyslovil anglický historik Preetham, bylo to, že ostrovy již jistojistě nemohly klesnout hlouběji.

V porovnání s Mauritiem, jehož produkce cukru dosáhla svého prvního vrcholu a na světovém trhu se prodávala za nejvyšší cenu, vypadaly Seychely jako chudá kolonie.

Během francouzské nadvlády přijížděli na Seychely katoličtí kněží, kteří působili na obchodních nebo válečných lodích, vždy jen na několik dnů. Vykonávali náboženské obřady – svatby a křty. Žádný kněz totiž na ostrovech nastálo nežil.

Jeden cestující roku 1820 napsal: "Seychelané, kteří si říkají katolíci, ve skutečnosti žádné náboženství nepraktikují. Nemají kostel ani kněze. Většina z nich se narodila, žije a zemře, aniž by přijali svátost."

Teprve v roce 1832 byl na Seychely natrvalo poslán anglikánský kněz Moltan. Roku 1833 nechal ve městě Victoria postavit kapli a školu. Katolické obyvatelstvo ale protestantskou víru nepřijalo, lidé i nadále smýšleli jako Francouzi a katolíci.

Seychelské rodiny žádaly na Mauritiu opakovaně o katolického kněze. Dva roky probíhal boj kapucína Léona des Avanchersa, který přijel poprvé na ostrovy 1. března 1851 za bouřlivého jásotu obyvatelstva, s anglickým guvernérem Keatem.

20. září 1853 si mohli oba kapucínští páteři, Jeremy a Theophil, založit katolickou misii. Do února 1854 pak pokřtili 5000 Seychelanů. Na různých částech pobřeží také vznikaly kostely.

Mezitím Keata vystřídal nový guvernér, který proti svému předchůdci neviděl v katolické víře žádné velké nebezpečí. Atmosféra se tak uklidnila a anglikánská a katolická církev sloužily vedle sebe své obřady. Obě církve stavěly školy a organizovaly návštěvy odlehlých ostrovů.

12. října 1862 potkala Seychely velká přírodní katastrofa. Přes den zuřila bouře téměř tak silná jako cyklony na Mauritiu nebo La Réunionu. Na ostrově Mahé vypukl přívalový déšť a kolem desáté hodiny večer došlo nad Victorií k sesuvu půdy.

Z hor se zřítily skály, bahno i vykořeněné stromy. Z počátku malý sesuv tak přerostl v obrovskou lavinu. Poblíž budovy State House se vylila řeka, která strhla vše, co jí přišlo do cesty: domy i lidi. Bouře vyvracela stromy z kořenů, lodě v přístavu se roztříštily o skály, jež se zřítily z hory.

Padesát lidí přišlo o život a na padesát lidí beze stopy zmizelo. 30 000 kokosových palem bylo zničeno. Jak velký dosah měla katastrofa pro Seychelany dokazuje, že 12. října 1862 na ostrovech začal nový letopočet.

Dlouho bylo běžné, že lidé udávali datum narození podle roku 1862. Například říkali: "Narodil jsem se tři roky před velkým sesuvem půdy."