Koření

Vanilka

Uměle vysazovaná vanilka je druh orchideje, která byla dovezena ze Střední Ameriky, kde roste v mnoha zemích. Největším světovým vývozcem vanilky je dnes Madagaskar. Velké vanilkové plantáže najdete rovněž na ostrově La Réunion.

Seychely naopak mohou vyvážet jen velmi málo vanilky, protože choroba zničila většinu vanilkových plantáží na ostrovech. Na všech Žulových ostrovech však můžete spatřit divoce rostoucí vanilku.

Jedná se o endemickou orchidej, kterou nikde jinde než na Seychelách neuvidíte. Divoká vanilka nemá listy, vine se kolem skal, keřů a často kolem kmenů kokosových palem. Její květy jsou velké, bílé, uvnitř lososově zbarvené. Rozvíjejí se pouze na jeden den, ráno rozkvetou a večer uvadnou. Tato vanilková orchidej je neuvěřitelně půvabná okrasná rostlina.

Skořice

Francouzský guvernér Pierre Poivre se v botanické zahradě Pamplemousses na ostrově Mauritius pokoušel pěstovat koření. Odtud přivezl na Seychely skořicovník a začal s jeho pěstováním.

Jedná se o malý, neustále zelený stromek se středně velkými, tmavě zelenými listy, svazečky malých zelených květů a černých, bobulovitých květů. Pokud se stromek neořezává, dosáhne výšky kolem 15 metrů.

Kvůli lepšímu zpracování a snazší sklizni se ale stromek stříhá, a proto roste do šířky místo do výšky. Mladé lístky jsou světle červené a krásně kontrastují s tmavě zelenými lesy. Z listů se lisuje olej, který slouží jako základní surovina pro výrobu syntetické vanilky.

Kůra se ze stromu odstraní kladívkem a suší na slunci. V zámoří se kůra rozemele a prodává v podobě prášku. Kvůli nízkým cenám na světovém trhu se Seychelanům nevyplatilo pěstovat a prodávat skořici a z ostrovů takřka zmizela.

Na Seychelách se však opět objevilo několik drobných pěstitelů skořice, kteří prodávají vysoce kvalitní skořici do všech koutů světa a jejich práce jim přináší zisk. Z horských plantáží na ostrově Mahé se skořicovníky rozšířily do volné přírody sice neplánovaně, ale jejich průnik na svahy bez stromů byl opravdovým požehnáním.

Skořicovníky totiž zabránily erozi. Mezitím se přestalo kácet vzácné dřevo a došlo k regeneraci původního deštného pralesa. Vláda chce vytvořit životní prostor pro endemickou vegetaci.

Hřebíček

Na Madagaskaru a Zanzibaru se ve velkém množství pěstuje hřebíček. Jeden druh hřebíčku roste i v horských oblastech na Seychelách a zpracovává se jen v omezené míře. Z listů hřebíčků a listů skořice se lisuje velmi cenný olej.

Citronová tráva

Citronová tráva, jejíž vůně připomíná citrón, roste ve volné přírodě na všech ostrovech. O citronovou trávu, která roste poblíž domů, lidé dobře pečují. Kuchyňským nožem ji uříznou a připravují si z ní čaj: vloží ji do hrnečku a zalijí horkou vodou. Tento velmi osvěžující nápoj zklidní žaludek a vyvolá pocit pohody. Čaj z citronové trávy se tradičně podává po večeři.

Pačuli

V polovině 19. století byl pačuli velmi oblíbený parfém na evropských šlechtických dvorech. Během několika desetiletí si ho ovšem začaly pořizovat i měšťanské ženy a na královských dvorech si tak parfému přestali cenit. Brzy začal být považován za vůni "prostých žen".

Během druhé světové války se v Indonésii a Malajsii přestala pačuli pěstovat, a tak v té době na ní Seychely hodně vydělaly. Po válce se ve výše jmenovaných zemích začala opět pěstovat na velkých plantážích a s pěstování na malých seychelských plantážích byl konec.